Od voleb uplynul rok a půl, a je jasné, že je potřeba se za ním trochu poohlédnout. Po volbách a dalšího přibližně půl roku se zdálo, že až na pár věcí, jako je postupná likvidace akceschopné městské policie nebo až hrůzostrašně deficitní rozpočty pro další roky, jde v podstatě všechno správným směrem. V lidech bylo ještě nadšení z vyhraných voleb, celkem rádi mluvili o tom, co by se mělo udělat, a to s pocitem, že to možné udělat je. Vznikly smysluplné struktury propojující občany se samosprávou a městským úřadem. Jako dobrý nápad se jevila setkání občanů se samosprávou – Paluby. Komise a výbory zřízené radou a zastupitelstvem začaly pracovat. Prostě se zdálo, že Spolek se může věnovat tak leda pojídání jednohubek a pití šampaňského.
Jenže po těch pár měsících to začalo tu a tam skřípat. Tu starosta něco slíbil, co nikdy neudělal, tam se zase nějaká ta slíbená věc odložila, případně se nějaký ten dokument vytratil. S faktickým omezením nákladní dopravy jsme se taky nikam moc daleko nedostali. Ale hlavně začala váznout komunikace, takže sice vznikaly smysluplné podněty a požadavky, ale nikdo je neslyšel protože slyšet moc nechtěl. A vznikla první vážnější třecí plocha: nájemní smlouva se Sokolem.
No a potom to přišlo. Penny Market. Naprosto nesmyslný záměr, se kterým přišel zájemce s ne zrovna skvělou pověstí. A po dalších pár měsících jsme se ocitli ve světě, který nápadně připomíná časy bojů o písák. Máme tu nesmyslný záměr, který prosazuje malá skupina vlivných. Máme tu podivuhodný spěch – do konce roku spěchala hlavně sportovní hala, teď najednou musíme mít hlavně v centru supermarket. Máme tu překrucování faktů, a to včetně evidentních logických chyb při argumentaci (jako je spojování stavu parkovací plochy v dotčené lokalitě s nutností postavit tady zrovna supermarket) . Máme tu snahy o cenzurování informací. Máme tu pomluvy a pokusy o diskreditaci.
Takže proč jsme tedy mlčeli? První půlrok protože to vypadalo fajn, druhý půlrok protože jsme věřili, že by to pořád ještě mohlo být celkem fajn, a po Novém roce proto, že jsme si zvykali na to, že to fajn prostě není.
Dál už mlčet asi nepůjde…